Historie rumu a jeho výroba jde ruku v ruce s historií cukru a zejména cukrové třtiny, která pochází původně z Indonésie.
Čínští obchodníci rozvezli její sazenice do Indie a Asie, odkud ji arabové přivezli do Afriky a na blízký východ. Odtud byl už jen malý krůček k tomu, aby se cukrová třtina dostala i do Evropy. Přesného data, kdy se tak stalo, se již ale nikde nedopátráme. Jisté ale už je, že benátský kupec a mořeplavec Marco Polo se již ve 14 století zmínil o tom, že při svých cestách na východ, narazil na podivně silné víno vyráběné z cukru.
Historicky známým milníkem a základním kamenem pro rozvoj rumu byla druhá plavba Kryštofa Kolumba do Ameriky v roce 1493, kdy s sebou do Nového světa přivezl právě sazenice cukrové třtiny. Úrodná karibská půda zde měla všechny předpoklady pro pravidelnou a bohatou sklizeň cukrové třtiny. Problémem se ovšem stala pracovní síla. Zde následně nastoupil kapitál evropských boháčů, kteří vycítili investiční příležitost při zakládání nových kolonií a začali organizovat transport stovek a tisíců otroků z porobených afrických zemí pro pěstování a zpracování cukrové třtiny.
První pokusy s výrobou karibského rumu byly prováděny právě otroky, kteří zjistili, že zbytky sladkého sirupu v třtinovém odpadu společně s vodou (v období dešťů napršelo do silážních jam) velmi dobře zkvasí (horké karibské slunce zařídilo rychlé kvašení). Bez velkého úsilí zde máme surový alkohol, nazývaný TAFIA, kterému se také přezdívalo „NÁMOŘNICKÉ PITÍ“.
O Jamajčanech se tak trochu s posměchem vypráví, že když hrstka domorodců při útěku ze zajetí spadla do silážní jámy, tak než se jim podařilo z této náhodné pasti vydrápat ven, nalokali se a nadýchali zkvašeného moku tak, že si popletli směr útěku a v podroušeném stavu se zvesela vrátili do náruče svých pronásledovatelů.
Chuť takto jednoduše získaného alkoholu byla těžká a dokonce až odpuzující. Z 16. století se nesou zmínky o tzv. “ĎÁBELSKÉM ZABIJÁKU“, nebo o „PEKELNÉ A PŘÍŠERNÉ LIHOVINĚ“. Tafia tedy rozhodně není tím, na čem bychom si dnes chtěli pochutnat. Ale ve své době byla hojně konzumována především loupeživými piráty, a to jak před bojem, tak na oslavu vítězství.
Na opačném pólu výroby pak stojí “Šťastný syn cukrové třtiny“, jak byl nazýván bílý světlý rum, který se stal oblíbeným nápojem v aristokratické společnosti po celém světě, včetně španělského královského dvora. Přišel na svět počátkem 18. století, když jeden ze španělských lihovarníků dostal nápad nechat surový destilát delší dobu vyzrát (tzv. stařit), a poté filtrací vyčistit.
Zde byly položeny počátky tak skvělého nápoje, kterým se rum postupně stal a jehož rozmanitost a kvality oceňují znalci po celém světě. Náš „Rumový list“ Vám nabízí širokou paletu chutí a vůní, která Vás o tomto smělém tvrzení bez potíží přesvědčí. Je už jen na Vás, abyste si našli ten svůj, ten který bude pro Vás ten pravý a jediný!
